Diverzifikace je pro idioty?

„Warren Buffett a Charlie Munger se nechali slyšet, že diverzifikace je pro idioty. Ray Dalio říká, diverzifikace je nejdůležitější princip investování. Pravdu mají všichni,“ říká analytik BHS Timur Barotov.

Warren Buffett a Charlie Munger v čele s Berkshire Hathaway neskrývají svůj negativní postoj ke konceptu diverzifikace akciového portfolia. Ve svých osobních portfoliích by byli schopni investovat 75–100 % kapitálu (i více s dluhem) do jediné firmy. Ray Dalio, jeden z nejznámějších investorů a zakladatel největšího hedge fondu na světě Bridgewater Associates naopak tvrdí, že diverzifikace je svatý grál investování. Kdo má pravdu?

Diverzifikace může být účinnou obranou proti ignoranci. Není investora, který by o této praktice nikdy neslyšel, ovšem kdy se vyplatí diverzifikovat a kdy ne? Míra diverzifikace portfolia záleží na investiční strategií. Obecně lze ale říci, že míra nutné diverzifikace portfolia je funkcí kompetentnosti investora. Diverzifikace je metoda snížení rizika portfolia, obyčejně navýšením počtu různých, ideálně nekorelovaných investic. Tím se sníží jejich jednotlivé váhy, a tedy i efekt konkrétní investice na celé portfolio. S nižším rizikem obyčejně jde ruku v ruce i nižší očekávaný výnos. Ovšem rychlost, s jakou klesá očekávaný výnos se liší v závislosti na korelaci diverzifikovaných aktiv v portfoliu. Proto je důležité správně zvolit míru diverzifikace, neboť různé investiční profily vyžadují různé přístupy. Účinnost diverzifikace portfolia silně závisí na korelaci ve vývoji cen jednotlivých aktiv. Jinými slovy, pokud jsou ceny všech aktiv v portfoliu silně korelované je diverzifikace napříč těmito aktivy málo efektivní.

Představme si situaci investora, který má v portfoliu 5 amerických akcií ve stejném sektoru, poskytující podobné služby. Takové portfolio je schopno diverzifikovat pouze riziko spojené s konkrétní firmou, a to potenciálně za cenu výrazného snížení očekávané návratnosti celého portfolia. Jsou dva důvody, proč tento příklad diverzifikace je spíše kontraproduktivní. První důvod by nejlépe vysvětlilo duo Warren Buffett a Charlie Munger. Podle nich totiž, skutečně skvělých firem na trhu není mnoho a dlouhodobě vítězí v odvětví jenom hrstka firem. Z tohoto pohledu tedy dává větší smysl investovat do jedné, nebo dvou firem ve které investor nejvíce věří a dobře je zná než do několika dalších, kterým rozumí méně. Ačkoli několik firem poskytne portfoliu věší diverzifikaci, ve vztahu k menší očekávané návratnosti to ale nemusí dávat smysl. Tím se dostáváme k druhému důvodu, proč je tento příklad diverzifikace portfolia špatný. Ceny těchto akciových titulů jsou silně korelované, neboť jsou tyto firmy ze stejného sektoru, poskytují velmi obdobné služby a jsou všechny americké. Nejúčinnější diverzifikace je napříč aktivy, které mají nulovou korelaci.

Představme si druhou situaci, kdy investor má v portfoliu jenom 3 různá aktiva: americkou akcii, fond rozvojových zemí a zlato. Ačkoli se jedná o menší počet různých investic, oproti prvnímu portfoliu, diverzifikace je v tomto případě je výrazně efektivnější a nestlačuje tolik poměr rizika portfolia k očekávanému zisku. Toto portfolio diverzifikuje nejenom specifické riziko jednotlivých tříd aktiv, ale také například geografické riziko, politické riziko, cyklická rizika, kurzové riziko, systematické riziko apod. Ceny těchto aktiv nejsou silně korelované, stabilita takového portfolia je tudíž vyšší. Při nízké korelaci aktiv v diverzifikovaném portfoliu totiž dochází k menšímu úbytku očekávaného výnosu investice v relaci k riziku. Celkový poměr návratnosti k riziku je tak výrazně lepší v případě druhého portfolia, a to i přesto, že první portfolio může mít vyšší očekávanou návratnost (protože akcie historicky vynáší nejvíce).

Pro neprofesionální investory, kteří netráví mnoho času studiem trhů je pestrost portfolia velmi důležitá, protože pravděpodobnost chybného investičního rozhodnutí je velmi vysoká. Pro takové investory tedy dává největší smysl investovat do diverzifikovaných fondů, spíše než investovat do jednotlivých tříd aktiv, nebo akciových titulů. Příkladem mohou být akciové indexové fondy, nebo dobře diverzifikované fondy, jež investují do různých komodit, akcií, dluhopisů a měn, a to napříč různými regióny.

Proč se tedy tito legendární investoři neshodnou na tom, zda je diverzifikace užitečná nebo ne?

Důvodem je to, že diverzifikace uvnitř menšího světa amerických akcií dává menší smysl než napříč různými třídy aktiv po celém světě. Berkshire Hathaway v čele s Warrenem Buffettem investuje výhradně do amerických akcií. Pro ně tedy v podstatě neexistují další třídy aktiv, nebo zahraniční aktiva. Jedná se tak o investiční strategií plně koncentrovanou na výkonnost amerických korporací. Oproti tomu, fondy jako Bridgewater Associates investují nejen do amerických akcií, ale také do akcií například v rozvojových zemích, komodit, měn, nebo dluhopisů po celém světě. Největší pozice v Bridgewater tak mají stěží jen několik procent váhy celkového portfolia.

Rozdílný filosofický postoj těchto investorů k diverzifikaci je tedy velmi logický a oba pohledy jsou v podstatě správné, ačkoliv si na první pohled odporují. Diverzifikace je užitečný nástroj, kterému je potřeba správně porozumět a správně ho aplikovat. Existují ale i dobré investiční strategie, kde se diverzifikace vyplatí méně.

BH Securities a.s.